Raumplan house - osvětlení

       Hlavní prací posledních dnů v ateliéru byla tvorba tří základních prostorových plánů, raumplánu, volného plánu a strukturálního plánu. Vytvoření jednoduchých modelů jsme názorně demonstrovali podstatu těchto plánů. Mě osobně nejvíce zaujal raumplan, kde se světlá výška místnosti odvíjí od její funkce. Model tohoto domu se mi zdál také nejpovedenější a na další práci jsem proto využíval tento.

     

Tou další prací potom bylo nasvícení tohoto objektu. Vybrali jsme si určitý prostor v domě a vyrobili zvětšený model tohoto místa. Poté jsme se pokoušeli prostor nasvítit a zjistit příkladem do jakých míst by se nejvíce hodilo okno a jak ho správně umístit v prostoru, aby správně plnilo svoji funkci.



    

    Pokusy se světlem jsem zjišťoval intenzitu přirozeného světla v místnosti, která v mém případě byla ideální. Celou místnost osvětluje přirozeným světlem hlavně vstup na balkon a veliké obdélníkové okno napravo od něj. Dalšími okny v místností, které už pouze dotvářejí atmosféru jsou podlouhlá okna vpravo, ty také brání, aby při západu slunce nepříjemně svítilo do prostoru uvnitř.

    Pro lepší představu o domě jsem se na chvíli vžil do obyvatele tohoto domu a pokusil se ho situovat do různých světových destinací. Z toho je vidět, že dům je naprosto univerzální a může být postaven kdekoli na světě ;) 

              

Jak můžete vidět, dům není cizí ani v přeplněných ulicích Istanbulu, ani v moderním Chicagu. 

To je další z jeho velikých plus.

Seagram Building

 Mies Van Der Rohe

New Yorkská Seagram Building je jedním z největších a nejzásadnějších počinů v architektuře výškových budov. Doslova změnila platné zákony a na dlouhých 40 let stanovila nové. Budova na rohu Park Avenue a 52. ulice byla postavena mezi lety 1958-59 německým mistrem Miesem Van Der Rohem. Ten byl vybrán jako nejlepší kandidát na architekta budovy pro Josph E. Seagram´s and son. To byla kanadská firma prodávající lihoviny, která potřebovala vystavět svoji New Yorkskou pobočku. Van Der Rohe dostal na stavbu značný kapitál, vždyť budova si mohla dovolit zabírat pouze 40 % pozemku a zbytek "věnovala" veřejnosti a také bylo při stavbě použito 1500 tun broznu na profily a dekorace. Ačkoli se při prvním pohledu na dům zdá, že zde žádné dekorace nejsou, při bližším pohledu si uvědomíme důmyslnost fasády. Van Der Rohe chtěl jako u svých předchozích staveb ukázat konstrukci navenek, ovšem díky požárním normám musela být každá nosná konstrukce obalena nehořlavým materiálem. Tím byl beton, který však zakrýval ocelovou konstrukci, a proto se Mies rozhodl alespoň demonstrovat konstrukci na fasádě.

Samotná fasáda je jedním z perel budovy. Musíme si uvědomit jak vypadali budovy z tohoto období. Většina jich byla osazena dekorem a falešným ornamentem. Mies se ale rozhodl pro jiný styl. Fasáda byla lehká, vzdušná, a podle mnohých strohá. Při pohledu však působí budova esteticky lépe a příjemně. Opakující se vzor fasády zároveň s okny přes celé patro dodává pocit klidu a pořádku. Celo patrová okna ovšem nebyla nejlepší volbou z energetického hlediska. Energetický rating budovy je 3/100, což skutečně není mnoho. Ani zatmavená skla a rolety nezabránily přehřívání vnitřních prostor. 

    Díky přesnému opakování fasády se také objevil dobře známý problém všech podobných Miesových budov. Ten byl jako vždy brilantně vyřešen. Je jím tzv. Miesův roh. Tohoto úkazu se právě dosáhlo stejnými a pravidelnými rozměry oken a výklenků,díky čemuž se v rozích bloky fasády nepotkávaly a bylo potřeba využít této důmyslné vychytávky. Tento detail prakticky usekával samotný roh a nahrazoval ho falešným. Jak jsem již zmiňoval, tento prvek se opakoval u více Miesových budov a dost značně proslavil Miese i jeho stavby. 

  

Dalším skvělým počinem bylo rozvržení prostoru na pozemku. Architekt se rozhodl využít pouze mizivou část pozemku a zbytek věnoval veřejnému prostoru. Budova vystupuje z pravidelné mřížky bloku a vytváří tak před budovou malé náměstí, kde si lidé můžou nezávazně sednout a nadechnout se. Odstup od ostatní zástavby také umožňuje podívat se vzhůru a obdivovat výškové budovy kolem sebe. Díky odstupu od ulice také budova nemusela výškově ustupovat jako tomu bylo u ostatních staveb té doby. 

Dále jsem chtěl mluvit o rozložení různých pater v závislosti na funkci. Jelikož je Seagram stejně jako většina Miesových staveb postavena jako volný plán mohou se patra přizpůsobit potřebám uživatele. Jediná forma opakující se po celé výšce budovy jsou technické prostory, výtahové šachty a sociální zařízení. Jediné patra, která vybočují z řady jsou Technické prostory v nejvyšších patrech a lobby. To je oproti zbytku budovy vyvýšeno jeho podoba je pevně stanovena. V patrech pro kancelářské využití se mnoho z původního rozvržení nezachovalo. Seagram building se prakticky neustále mění. Právě z toho důvodu bylo hledání vztahů mezi lobby a běžným patrem velice složitým úkolem.

Přízemí

Běžné patro

Seagram je opravdovým skvostem, který předčil svoji dobu stejně tak, jako další stavby z pera Miese Van Der Roheho. Prakticky každý mrakodrap z období 2. pol. dvacátého století, se inspiroval touto perlou moderní architektury. Ať už je to jednoduchá symbolizující fasáda nebo rozvržení prostoru kolem budovy. Navštívit Seagram Building by pro mne bylo opravdovou poctou a doufám, že se mi jednoho dne návštěva povede.

         

Rothmayerova vila

 

Rothmayerova vila

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             V úterý 18. října jsem měl tu čest navštívit nádhernou rodinnou vilu architekta Otto Rothmayera. Tento prvotřídní architekt, který byl spolupracovníkem Jože Plečnika si roku 1929 postavil vilu pro sebe a později i pro svou rodinu. Základní koncept vily je převzatý z Plečnikovy vily Stadion v Lublani. Ta se Rothmayerovi natolik zalíbila, že si poupravenou kopii postavil v Praze na Břevnově. Tento dvou patrový dům nemá složitou konstrukci a je v zásadě tvořen pouze kvádrem a k němu přilepeným válcem, ve kterém se schovává točité schodiště. Interiéry Rothmayerovy vily nejsou nijak rozlehlé, ovšem překvapí skvělými doplňky jako dřevěným nábytkem vlastní výroby. Mezi další lákadla patří bez vyjímky zahrada a střešní terasa, která v době vzniku vily byla perfektní rozhlednou na panorama Prahy. Dnes již ve výhledu stojí moderní zástavba, ale ve třicátých létech byla tato stavba jedinou v širokém okolí.

     

Perfektním detailem byli úložné prostory. V domě opravdu nebylo mnoho místa a úložiště se proto schovávali pod okna nebo nad dveře. Právě tak tomu bylo v pracovně Otty Rothmayera. 

Vila člověka na první pohled zaujme svým zevnějškem. Nejen přední fasádou, ale hlavně potom tubusem se schodištěm. Ten vyčnívá nad stření terasu obytné části domu a je tak nejrozpoznatelnějším prvkem domu.

     

Hlavní náplní naší práce bylo hledat proporční vztahy ve vile. Základním prvkem je podle mého názoru souměrnost a celkové členění vnitřního prostoru. Kostrou celého domu je točité schodiště a z něj vedoucí chodba, která se poté rozděluje do dvou stejně velkých pokojů po levé a po pravé straně. Proporční prvek je příkladem dělení délek jako tomu je u chodby v poměru s místností. 

 Jedna z věcí, které si na vile cením nejvíce je zahrada. Kousek ráje v chaosu města. 

ZAN, Zadání 2

ZAN, Zadání 2:
Plošná kompozice

    Naším úkolem pro tento týden bylo vytvořit plošnou kompozici. Pomocí střihání papíru, sbírání slov a lepení útržků na papír jsme se snažili dosáhnout jistých jevů. Mezi ty nejzákladnější patří podobnost, harmonie nebo naopak chaos.

    Právě harmonie a chaos byli základním prvkem mé práce. Zde jsem proti sobě postavil více a méně. Jak je vidět z obrázku více má kolem sebe velký počet prvků a svojí podobou mi připomíná atom. Díky obrovskému počtu závislých prvků nedokáže více zjednat pořádek a řád a vytváří tak jakousi nezřízenou skupinu, která se točí kolem malého středu. Naproti tomu stojí méně. Méně schraňuje kolem sebe pouze malou skupinku prvků a proto je schopno vytvářet harmonii. Každý prvek má v tomto seskupení své místo. Tím vytvářejí další jevy plošné kompozice, příkladem podobnost nebo gradaci.

   Můžete se rozhodnout, co se Vám více zamlouvá, jestli zmatečné více nebo upravené méně. Cílem mé práce bylo naznačit fungování společnosti. Společnosti dokonalé a zmatečné. Každý z Vás teď může říct, zda je méně někdy více.

ZAN, zadání 1: Poměry a chrám

Chrám Le Galluce

     Ačkoli po Pantheonu druhou největší stavbou okrouhlého tvaru v Římě, je Chrám místními nazývaný Le Galluce docela neznámou stavbou. Oficiální název je Minerva Medica a to díky soše Minervy nalezené zde v 18. století.  Podle pověsti postaven prvním císařem Octavianem Augustem jako pocta pro jeho synovce Gaia a Lucia a to jako bazilika. Ve skutečnosti však postaven za císaře Gallienuse a to pouze jako chrám (I podle Vitruvia nemá tato stavba potřebné části na to, aby byla bazilikou). Chrám byl později připojen ke komplexu Sessorianského paláce a Licinianě zahradě.

    Chrám je velice významný pro pochopení nosných konstrukcí používaných u podobných římských staveb z tohoto období, např. Pantheon. Podobně jako v Pantheonu využívá chrám nosných pilířů po obvodu pláště, které společně se dvěma bočními kaplemi dodávají stavbě skvělou statiku. Díky tomu stavba stojí dodnes.

    Celý prostor je centrovaný kolem hlavního dómu a jeho středu. Tato kružnice je základním kamenem celého chrámu. Ten je prakticky dělen na tři části, hlavní dóm, boční kaple a přesálí. To je paralelně odděleno od zbytku a má vlastní středový bod.

    Celá budova je vyvážená, harmonická a přesně dodržuje pravidla symetrie. Ať už jde o orientaci kolem středových bodů nebo půlení délek. A to dělá ze stavby dokonalé dílo starověké architektury.

Současná podoba