Seagram Building

 Mies Van Der Rohe

New Yorkská Seagram Building je jedním z největších a nejzásadnějších počinů v architektuře výškových budov. Doslova změnila platné zákony a na dlouhých 40 let stanovila nové. Budova na rohu Park Avenue a 52. ulice byla postavena mezi lety 1958-59 německým mistrem Miesem Van Der Rohem. Ten byl vybrán jako nejlepší kandidát na architekta budovy pro Josph E. Seagram´s and son. To byla kanadská firma prodávající lihoviny, která potřebovala vystavět svoji New Yorkskou pobočku. Van Der Rohe dostal na stavbu značný kapitál, vždyť budova si mohla dovolit zabírat pouze 40 % pozemku a zbytek "věnovala" veřejnosti a také bylo při stavbě použito 1500 tun broznu na profily a dekorace. Ačkoli se při prvním pohledu na dům zdá, že zde žádné dekorace nejsou, při bližším pohledu si uvědomíme důmyslnost fasády. Van Der Rohe chtěl jako u svých předchozích staveb ukázat konstrukci navenek, ovšem díky požárním normám musela být každá nosná konstrukce obalena nehořlavým materiálem. Tím byl beton, který však zakrýval ocelovou konstrukci, a proto se Mies rozhodl alespoň demonstrovat konstrukci na fasádě.

Samotná fasáda je jedním z perel budovy. Musíme si uvědomit jak vypadali budovy z tohoto období. Většina jich byla osazena dekorem a falešným ornamentem. Mies se ale rozhodl pro jiný styl. Fasáda byla lehká, vzdušná, a podle mnohých strohá. Při pohledu však působí budova esteticky lépe a příjemně. Opakující se vzor fasády zároveň s okny přes celé patro dodává pocit klidu a pořádku. Celo patrová okna ovšem nebyla nejlepší volbou z energetického hlediska. Energetický rating budovy je 3/100, což skutečně není mnoho. Ani zatmavená skla a rolety nezabránily přehřívání vnitřních prostor. 

    Díky přesnému opakování fasády se také objevil dobře známý problém všech podobných Miesových budov. Ten byl jako vždy brilantně vyřešen. Je jím tzv. Miesův roh. Tohoto úkazu se právě dosáhlo stejnými a pravidelnými rozměry oken a výklenků,díky čemuž se v rozích bloky fasády nepotkávaly a bylo potřeba využít této důmyslné vychytávky. Tento detail prakticky usekával samotný roh a nahrazoval ho falešným. Jak jsem již zmiňoval, tento prvek se opakoval u více Miesových budov a dost značně proslavil Miese i jeho stavby. 

  

Dalším skvělým počinem bylo rozvržení prostoru na pozemku. Architekt se rozhodl využít pouze mizivou část pozemku a zbytek věnoval veřejnému prostoru. Budova vystupuje z pravidelné mřížky bloku a vytváří tak před budovou malé náměstí, kde si lidé můžou nezávazně sednout a nadechnout se. Odstup od ostatní zástavby také umožňuje podívat se vzhůru a obdivovat výškové budovy kolem sebe. Díky odstupu od ulice také budova nemusela výškově ustupovat jako tomu bylo u ostatních staveb té doby. 

Dále jsem chtěl mluvit o rozložení různých pater v závislosti na funkci. Jelikož je Seagram stejně jako většina Miesových staveb postavena jako volný plán mohou se patra přizpůsobit potřebám uživatele. Jediná forma opakující se po celé výšce budovy jsou technické prostory, výtahové šachty a sociální zařízení. Jediné patra, která vybočují z řady jsou Technické prostory v nejvyšších patrech a lobby. To je oproti zbytku budovy vyvýšeno jeho podoba je pevně stanovena. V patrech pro kancelářské využití se mnoho z původního rozvržení nezachovalo. Seagram building se prakticky neustále mění. Právě z toho důvodu bylo hledání vztahů mezi lobby a běžným patrem velice složitým úkolem.

Přízemí

Běžné patro

Seagram je opravdovým skvostem, který předčil svoji dobu stejně tak, jako další stavby z pera Miese Van Der Roheho. Prakticky každý mrakodrap z období 2. pol. dvacátého století, se inspiroval touto perlou moderní architektury. Ať už je to jednoduchá symbolizující fasáda nebo rozvržení prostoru kolem budovy. Navštívit Seagram Building by pro mne bylo opravdovou poctou a doufám, že se mi jednoho dne návštěva povede.